Bleskový propad libry minulý pátek, kdy se proti dolaru během pár minut propadla z úrovní kolem 1,26 až na (nebo – v závislosti na zdroji dat – i pod) 1,20, stále nemá definitivní příčinu. Obvyklí podezřelí jsou jako vždy chybně zadaný obchod, spekulace nebo expirace opcí, všechno prý zhoršeno exekucí příkazů omezujících ztrátu („stop-loss“). Z pohledu doby, kdy se tak stalo (zhruba o půlnoci našeho času, tj. po konci amerického obchodování a těsně před začátkem asijského) by člověk mohl hádat něčí úmysl, vzhledem k roztříštěnosti devizového trhu se to však možná s určitostí nedozvíme nikdy. Na těchto technických aspektech věci však tolik nezáleží.

Na čem záleží, je, že pro slabost libry existují dobré důvody. Zatímco těsně po červnovém referendu byl trh (i autor tohoto článku) v jakémsi popíracím módu („druhé referendum“, „to se nějak vyřeší“) a poté v módu, že když už Brexit bude, tak převládne rozum a vyjednávání dopadnou po vzoru Norska či Švýcarska, po právě skončené konferenci Konzervativců v Birminghamu už si ani já ani trh tak jistý nejsme. Premiéra Mayová totiž zaujala postoj, ze kterého se zdá být zřejmé, že je zcela připravena vyměnit kontrolu nad imigrací za přístup na jednotný trh EÚ. Její slova na konferenci, ač zahalena do vzletných frází – „občanský duch znamená přijmout sociální kontrakt, ve kterém spíše vzděláváte mladé lidi, než najímáte levnou práci ze zahraničí“ – ukazují, jak obrovský problém neřízená imigrace v Británii je (a jak moc ji zbytek EU podcenil). Ačkoliv se takový postoj v Konzervativní straně nesetkává s jednomyslnou podporou, umírněnější názor je v menšině. 

Naproti tomu stojí nesmiřitelná opozice středoevropských zemí vůči jakékoliv dohodě, která by nezahrnovala volný pohyb pracovní síly, a existenciální úzkost evropských elit. Strach, že případné britské vyjednání lepších podmínek, než které měla země v rámci EU, spustí řetězovou reakci v dalších zemích, již beztak „infikovaných“ anti-EU rétorikou, je důvodem pro tvrdý vyjednávající postoj pokračujících členů EU, jehož posledním projevem je vyjádření francouzského prezidenta v Paříži (mimochodem, těsně před kolapsem libry), že EU „musí být ve vyjednávání tvrdá“ i když to povede k „tvrdému Brexitu“.

Vypadá to tak na srážku nezadržitelné síly s absolutně nehybným objektem. Není divu, že trh nechce s britskou librou riskovat.