Ve čtvrtek zasedá ECB a je to právě to zasedání, o kterém jsem se počátkem letošního roku domníval, že přinese jasné ohlášení začátku konce kvantitativního uvolňování. Nyní už to tak nevypadá, něco k věci by ale ECB říct mohla – a měla. Proč a co?

Zaprvé, po tomto zasedání následují letos už jen dvě další (26. 10. a 14. 12.) a stávající program odkupu aktiv platí právě do prosince. Nechat si všechny informace ohledně dalšího postupu až na prosincové zasedání by bylo hodně riskantní, protože v prostředí menší předvánoční likvidity by mohlo dojít k mnohem výraznějším pohybům, než je odůvodnitelné.  Zadruhé, pomalu ubývá kvalitních dluhopisů ke koupi, a i když ECB opakuje, že s nedostatkem aktiv by si poradila, proč to lámat přes koleno, když to není nutné? Pokračuje totiž – a to je zatřetí, růst ekonomiky, a to solidním, byť neurychlujícím tempem (0,6 % q/q ve druhém i v prvním čtvrtletí). To jistě dodává munici jestřábům ze Severu (Německo, Nizozemí) k tomu, aby donutili Radu guvernérů ECB s bezprecedentně uvolněnou měnovou politikou něco konečně udělat.  A začtvrté, ticho Draghiho k posilování eura indikuje, že centrální banka si je celkem jistá, že doping v podobě kvantitativního uvolňování již ekonomika nepotřebuje.

Co se tedy ve čtvrtek stane? ECB dle mého ze zápisu odstraní zmínku o tom, že bude-li to potřeba, je „připravena rozšířit program odkupu aktiv co do délky či objemu“, která se tam vyskytuje již léta. A aby to pro trh nebyl takový šok, zazní, že sazby zůstanou na stávajících úrovních velmi, velmi dlouho (což, jak indikují futures, trh stejně ví), a Draghi vystoupí proti euru.  Bude to stačit na jeho zatlačení hlouběji pod 1,20? Uvidíme, ale kdybych si měl vsadit, spíše ne.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.