Na tiskovce po jediném prázdninovém zasedání Mario Draghi pouštěl holubici za holubicí a také přiznal, že s eurem – na rozdíl od všech, co se chystají do dolarových destinací – spokojený zcela není („přecenění eura jsme si všimli“). Euro navzdory tomu posílilo a k dolaru se dostalo až na dohled 1,17, což je sice nejvýše od ledna 2015, pro ECB to však nijak pozitivní zpráva není.

I když to s vlivem měny na inflaci není ve skutečnosti nijak zásadní – ostatně, podívejte se o „kolik“ se zvedla evropská inflace po čtvrtinovém propadu eura vůči dolaru v roce 2014 a 2015 nebo ta česká po umělém oslabení koruny v roce 2013 – ECB, podobně jako ČNB, ECB žije zajetí modelů, kde prostě na procentních pohybech měny záleží. A tak je jasné, že se snaží do ohně oleje nepřilévat.

Draghi tak na zasedání sice řekl, že “konečně po dlouhé době zažíváme robustné oživení“ a že musíme „pouze vyčkat na to, až se směrem k našemu cíli pohnou ceny a mzdy“, z jestřábí strany to ale bylo všechno. Poté totiž opakoval, že inflační výhled se nijak nezlepšil, jádrová inflace nemá žádný trend a „není tam, kde by ji ECB chtěla mít a kde by být měla“, že si dokonce ani není jistý, zda se vůbec inflace v dohledné době na cíl dostane. Zopakoval také, že je nadále potřeba tří „P“ (z anglického „prudence, persistence a patience“), tedy „uvážlivosti, vytrvalosti a trpělivosti“, a obligátně nechyběla zmínka, že odkupy aktiv mohou být i zvýšeny a že žádné datum ukončení programu kvantitativního uvolňování (QE) stanoveno nebylo a nebude. Trhy přesto slyšely jediné: na podzim, na podzim, na podzim. Draghi totiž mezi řečí zmínil, že o dalším osudu programu QE bude ECB diskutovat na podzim, což si trhy vyložily jako příslib, že v té době bud ohlášen plán ukončování QE.

Dle mého však trhy podceňují možnost, že inflace zůstane dlouho tak nízko, že ECB jen tak s programem neskončí. Stačí se přitom podívat na to, jak se vyvíjí inflace v USA, kde je trh práce nejlepší za 20-30 let a kde dle konvenční logiky (Philipsova křivka) měla inflace už dávno akcelerovat. Opak je pravdou.

Pomalu se tak dle mého názoru blížíme k letošnímu stropu na EURUSD – čím blíž 1,20, tím větší riziko výraznější korekce dolů. A vzhledem k tomu, že česká koruna atakuje hranici 26 korun, s nákupem dolarů na letošek – nejlevnějších od Vánoc 2014 - bych neotálel.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.