Ačkoliv to tak podle tržní reakce na koruně nevypadalo (poprvé od léta 2016 oslabila přes 27,10), druhé letošní zasedání ČNB nebylo překvapivé. ČNB žádnou změnu politiky neprovedla, s intervencemi pokračuje dál a sazby jsou dále na nule. Část trhu pouze zřejmě nerozuměla, co to „tvrdý závazek“ je, nebo ČNB nevěřila. Anebo to prostě zkusila.

Nezajímavé však toto zasedání nebylo, proběhlo několik změn v komunikaci. ČNB potvrdila, že tvrdý závazek koncem března končí. Ještě důležitější pak bylo, že ze zápisu zmizela i zmínka o tom, že „Bankovní rada (…) vidí jako pravděpodobné ukončení závazku okolo poloviny roku 2017“, která se v něm nacházela už touto dobou před rokem. 

Že by náznak velmi blízkého exitu? Dle mého spíše rozvázání rukou tak, aby mohla ČNB uskutečnit exit kdykoliv, no ne nutně hned v dubnu. Ačkoliv se spousta analytiků a (dle vývoje kurzu koruny) i nemalá část trhu domnívá, že exit je za rohem, vnímám signály, že to tak horké být nemusí.

ČNB přiznává, že za růstem inflace v posledních měsících jsou z podstatné části potraviny, výrobní ceny v Eurozóně (které ale zase rostou hlavně kvůli palivům a potravinám) a „jednorázové cenové dopady z EET“. To jsou však vlivy, na které má ČNB pramalý dosah a že si to ČNB už uvědomuje, je posun.

Rizika stávající prognózy jsou na horizontu měnové politiky (tj. pro 2. a 3. čtvrtletí 2018) dle ČNB vyrovnaná. Z popisu těchto rizik - v proinflačním směru druhotné dopady současného nárůstu inflace, v protiinflačním směru pomalejší růst ekonomiky, mezd a pokles cen ropy – však mám pocit, že se chce vidět sklenice plnější než je. Dle mého jsou rizika spíše protiinflační, už jen proto, že zmiňované „sekundární dopady“ externích cenových šoků (tj., dopady skrze mzdy) jsou v ČR historicky velmi malé. Je pravdou, že se od loňského podzimu zvedla i poptávková inflace, nicméně ta by bez EET byla v únoru 2017 jen 1,6 %, což není dramaticky odlišné od jejího průměru (1,2 %) v sedmi čtvrtletích od prvního v roce 2015.

A co víc, Mojmír Hampl se nedávno vyjádřil, že by klidně s exitem počkal.

Nicméně první pololetí stále vypadá pravděpodobně, už proto, že EET, ropa a potraviny otevřely okénko příležitosti intervenční režim konečně ukončit. Čím déle bude ČNB za polovinu roku čekat, tím větší je pravděpodobnost, že se inflace neukáže tak udržitelná, jak si ČNB přála. A to ČNB nechce.

Kdy tedy? Jako první se nabízí počkat na 10. duben, kdy bude zveřejněna březnová inflace. Mnohem stylovější by bylo počkat na květnové zasedání (4.5.). Proč? V květnu 2017 bude dvacet let od doby, co ČNB pod tíhou okolností opustila režim (relativně) fixního kurzu a nechala korunu (relativně) volně plavat. Historie se sice neopakuje, ale zcela určitě se rýmuje.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.