Firemní, nebo také korporátní dluhopisy jsou v poslední době hojně skloňovaným pojmem. Na internetu naleznete řadu lákavých nabídek s velmi zajímavými úroky, z poslední doby ovšem pamatujeme i odstrašující případy, kdy emitent drobným investorům dluhopis nesplatil. Proto je užitečné zejména u těchto nabídek postupovat obezřetně. Korporátní dluhopisy vydané obchodní společností jsou spíše rizikové investice, a proto jsou vhodné pro investory, kteří již mají nějaké zkušenosti s investováním.

Dluhopis je vlastně půjčkou peněz toho, kdo si jej kupuje (věřitel), tomu, kdo ho vydal (dlužník/emitent). Za to, že někomu půjčíte peníze, vám váš dlužník zpravidla slibuje vyplatit odměnu, v případě dluhopisů je to úrok neboli kupon. I když se vydavateli dluhopisů říká emitent, je to stále váš dlužník.

Jako u každé půjčky byste měli zvážit, komu peníze půjčujete. Vždy byste si měli položit otázku, jak velká je pravděpodobnost, že váš dlužník splní to, co slibuje. V jazyce dluhopisů, zda vám skutečně vyplatí slibovaný úrok a hlavně jestli vám při splatnosti dluhopisu vrátí částku, kterou jste mu půjčil, tedy zda vám vyplatí hodnotu dluhopisů.

1. Lepší je nekupovat dluhopis přímo od emitenta, ale poradit se nejdříve s odborníkem, tedy bankou nebo obchodníkem s cennými papíry. Tyto subjekty regulované Českou národní bankou posoudí, jestli je investice pro vás vhodná, a upozorní vás na skutečnosti, které jsou pro vaše rozhodování důležité.  Seznam těchto subjektů lze najít na webu České národní banky.
2. V případě, že se rozhodnete posuzovat investici do dluhopisů sami, pokuste se z jejich nabídky vyčíst co nejvíce informací, které vám umožní se co nejfundovaněji rozhodnout. Základní informace o dluhopisu zjistíte podle jeho identifikačního čísla – tzv. ISIN, který je možné dohledat na webu Centrálního depozitáře cenných papírů.
3. Emitent může vydat dluhopis pouze tehdy, pokud nejpozději v den emise zveřejní emisní podmínky. V nich byste měli najít základní informace o emitentovi a podmínkách emise dluhopisů, tj. podmínkách, za nichž si od vás emitent peníze prostřednictvím dluhopisů půjčuje a zavazuje se vám je vrátit. Firma vydává také takzvaný prospekt, v němž by měla popsat svou finanční situaci, budoucí vývoj podnikání a další informace. Tento prospekt podléhá schválení Českou národní bankou, nicméně pouze u firem, které během roku vydají dluhopisy za víc jak milion eur, tedy za zhruba 26 milionů korun. Česká národní banka však posuzuje pouze formální náležitosti a dluhopisy nejsou nijak prověřované z hlediska jejich kvality.
4. Dobře si prověřit, kdo emitent dluhopisu vlastně je, je proto naprosto nezbytné. Dluhopis může podle zákona o dluhopisech vydat i jednotlivá fyzická osoba. Chcete jí svěřit své peníze? Je-li emitentem obchodní společnost, informujte se o ní na internetové stránce společnosti, ale především v obchodním rejstříku. Zde také zjistíte informace o tom, čím se společnost zabývá, o její obchodní historii a jejích manažerech. Fyzické osoby – podnikatele najdete například v seznamu ekonomických subjektů vedeném Ministerstvem financí. U dluhopisů vydaných malými společnostmi je třeba počítat i s vyšším rizikem jejich nesplacení.
5. Má emitent dluhopisu, kterému půjčujete peníze, i nějaký vlastní kapitál, nebo jenom shromažďuje vypůjčené prostředky? Byl v minulosti schopen vyprodukovat nějaký zisk? To lze zjistit z jeho rozvahy a výsledovky, které společnost povinně sestavuje na konci roku a měly by být uveřejněny v obchodním rejstříku.
6. Často se u nabídek objevuje prohlášení o zajištění dluhopisu. Ověřte si, kdo vlastně splacení dluhopisu zajišťuje. Je-li to jen emitent sám a nikoliv nějaká třetí osoba nebo banka, dluhopis zajištěný není. Pokud dluhopis opravdu zajišťuje třetí osoba, pokuste se o ní zjistit to samé, co o emitentovi, a zvažte, jestli byste takovéto osobě půjčili peníze.
7. Dospějete-li k závěru, že vybraný dluhopis splňuje vaše nároky a chcete do něj vložit své peníze, investujte pouze malou část svých prostředků. Snížíte tak riziko, že vás případná ztráta připraví o všechno.

Investor, který nemá potřebné znalosti a zkušenosti, pravděpodobně neumí rozeznat kvalitní dluhopis. Velmi často je to i proto, že nedokáže získat o emitentovi dostatek informací. Drobní investoři, kterým chybí znalosti a zkušenosti pro vyhodnocení firemních dluhopisů a chtějí vyšší výnosy, které firmy nabízejí, do nich můžou investovat bezpečnějším způsobem, například prostřednictvím podílových fondů.

Autor: Jana Brodani, výkonná ředitelka AKAT ČR