Ten, kdo chtěl vložit své peníze do fondu kvalifikovaných investorů (FKI), musel do loňského června počítat s investicí minimálně ve výši ekvivalentu 125 tisíc eur, tedy necelými 3,4 miliony korun. Podmínky se ale změnily a pro vstup do FKI dnes stačí milion korun. Zájem o tuto formu investování v Česku roste a přibývá i fondů samotných. Podle asociace AKAT, která sdružuje významné hráče v tomto segmentu, se počet fondů patřících jejím členů loni mezi prvním a koncem třetího kvartálu zvýšil ze 150 na 173. Objem majetku v FKI se za tu dobu rozrostl z 82,69 na 96,02 miliardy korun. S rozšiřující se nabídkou jednotlivých fondů musejí i investoři více zvažovat, kam své peníze vloží.

Než se člověk pustí do výběru konkrétního fondu, měl by si být jistý, že zná sám sebe coby investora a má jasno, kde a s jakým rizikem chce nechat své peníze zhodnocovat. To je základ, od kterého se odvíjejí následující kroky. Cílem je vybrat si takový fond, jehož aktivity se hodí do investorova portfolia a zároveň odpovídají jeho znalostem daného trhu i osobní povaze, například toleranci rizika. Konzervativní investor, který vloží své peníze do fondu, jenž sice slibuje vysokou plánovanou výkonnost, ale investuje do akcií s výraznou volatilitou, si zadělává na řadu bezesných nocí.

Pročtěte si tedy podrobně investiční strategii fondu a složení jeho portfolia, ať už se jedná o akcie, dluhopisy nebo nemovitosti. Ne všechny fondy aktuálně platné rozložení aktiv transparentně zveřejňují a rozkrýt ho, bývá někdy spíše práce pro detektiva. Například fond, který se podle názvu tváří jako nemovitostí, nemusí investovat přímo do fyzických nemovitostí, ale do akcií firem, které se pohybují na realitním trhu. Každý investor by si měl položit otázku, zda se s takovou neznámou chce smiřovat. Fond by měl také otevřeně uvádět, jakou má úvěrovou angažovanost, tedy, jaký je podíl financí, které na své investice získává od bank. Čím je tento podíl nižší, tím konzervativnější strategie fondu je. Naopak vysoký podíl úvěrů se může ukázat jako riziko v případě růstu úrokových sazeb.

Důležité je určit si dopředu časový horizont investice. Pro někoho, kdo chce investovat na dva roky, nemá příliš smysl vložit peníze do fondu, u kterého je doporučený minimální investiční horizont šest let. Ověřte si, jak rychle budete mít peníze z fondu k dispozici v případě, kdy je budete muset vybrat předčasně a také, jaký poplatek v takovém případě zaplatíte. Vybírejte také podle toho, zda fond své výnosy reinvestuje, nebo je pravidelně vyplácí jako dividendu.

Další klíčovou oblastí, na kterou by se měl člověk zaměřit, jsou náklady fondu. Pozornost věnujte nejen vstupním a výstupním poplatkům, ale zajímejte se především o celkovou nákladovost fondu (často ji naleznete pod zkratkou TER), která zahrnuje mimo jiné pravidelný manažerský poplatek za obhospodařování fondu, a to, zda se odvíjí od výkonnosti. Sledujte rovněž, jak často dochází k nákupu a prodeji aktiv, z nichž se odvádějí transakční poplatky, které se do nákladovosti promítnou.

Fondy většinou spravuje investiční společnost, vybírejte podle takové, která má jednoznačně dokladovanou a transparentní historii svých aktivit. Stejným způsobem se zajímejte i o společnost, která fond zastřešuje. Zásadní informací je také složení manažerského týmu, který fond řídí, jeho zkušenosti, předchozí působení, renomé, otevřenost komunikace. Zajímat byste se měli i o to, zda má managament ve fondu investovaný vlastní majetek.

Výkonnost fondů neporovnávejte podle nejlepšího výsledku a u dlouhodobých výsledků mějte na paměti neustále opakované pravidlo, že se jedná pouze o výkonnost minulou, která nezaručuje stejné výnosy do budoucna. Díky těmto číslům ale získáte alespoň více informací o chování a strategii managamentu fondu i o tom, jak se mu (ne)dařilo překonávat trh.

Autor: Martin Skalický, ředitel Fondu kvalifikovaných investorů Edulios