Pokud někdy budeme pátrat po datu začátku konce ultravolného měnově-politického desetiletí v Eurozóně, pak horkým kandidátem na odpověď bude březen 2017. A nebylo to v duchu (trhy přifouknuté ale přece jenom explicitnější) řeči Bernankeho z května / června 2013, kterou ohlásil postupné snižování odkupů aktiv („tapering“) a kterou odstartoval masivní výprodej dluhopisů, ale drobným, opatrným prvním krokem k eventuálnímu ukončení bezprecedentní měnově-politické ofenzivy, jímž nedávno skončené zasedání ECB bylo.

Draghi samozřejmě neřekl, že s odkupem aktiv – hned nebo ve stanoveném budoucnu – končí. Naopak potvrdil, že se v nich bude nadále pokračovat, ale ze signálů je zřejmé, že explicitnější ústup je – za předpokladu, že tvrdá data prokážou nedávnými předstihovými indikátory naznačované urychlení růstu – otázkou dalších dvou čtvrtletí.

Že došlo k mírnému zvýšení prognózy inflace (prvnímu za skoro 2 roky) je vzhledem k rozsahu změny ještě irelevantní. Ale to, že ze zápisu po několika letech vypadla zmínka o tom, že ECB je připravena použít „všechny nástroje, jež má k dispozici“ pokud to bude potřeba k docílení inflačního cíle, už naznačuje, že ECB trošku otrnulo. ECB také dle svých slov již neplánuje další aukce levné likvidity (TLTRO) ani to, že by dále snížila sazby. Draghi totiž řekl, že „pocit naléhavosti“ konat, který ECB doposud měla, se vytratil, a vyhlásil, že nejvyšší deflační ostražitosti je věcí minulosti.  Samozřejmě věty o tom, že trvají geopolitická rizika, že vítězství na inflační frontě zatím vyhlásit nelze a že v případě potřeby se může tempo odkupu aktiv i zvýšit nechyběly, dle mého neměly jiný účel než zabránit tomu, aby si trhy jeho předchozí poznámky vyložily příliš jestřábím způsobem.

Nenechme se tím mýlit. ECB začíná s ústupem, ten však bude postupný, dávkovaný. U eura tak dle mého názoru začíná jeho dlouhá cesta vzhůru.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.