Pokud to tak půjde dál, budou za chvíli korporátní dluhopisy plnit i přední stránky bulvárních deníků. Těší se teď stejné popularitě jako akcie při kupónové privatizaci. Způsobil to přitom default jediného z nich. Letos v lednu se otřásl v základech největší online oděvní obchod – Zoot. To by v online světě nebylo nic výjimečného, kdyby si “výdejna radosti“ nepůjčila také od drobných investorů skrze korporátní dluhopisy a v březnu jim neposlala kupon. A rozeběhl se kolotoč, do kterého se přimotalo Ministerstvo financí, ČNB, banky, investiční odborníci a především držitelé zkrachovalých dluhopisů.

Postavme se nohama na zem. Default v oblasti dluhopisů není bohužel nic výjimečného. Z povahy věci jsou to většinou dluhy podřízené všem ostatním dluhům. A takto by k nim měl přistupovat i investor.

Přinejmenším se nejprve podívat, jestli je vlastní kapitál společnosti vůči jejím dluhům na udržitelné úrovni. Když už se firmě nedaří shánět další akcionáře nebo když nechce ředit stávající majitele, jde si pro peníze nejprve do banky. Pokud už banka nemá co by firmě zastavila a její provozní úvěry začínají být drahé, přicházejí na řadu dluhopisy.

Existují i situace, kdy banku podnikatel neosloví, a tak vedle vlastního kapitálu půjčují firmě pouze držitelé jejích dluhopisů. V tomto případě to může být i velmi výhodné postavení držitelů, protože jim třeba náleží i nějaká ta zástava.

Korporátní dluhopisy jsou a vždy budou součástí diverzifikovaného portfolia. Jakmile nesázíme na jednu kartu, jeden default nemusí být ve vývoji portfolia ani vidět. Do budoucna se obdobné získávání prostředků snaží podpořit i Ministerstvo financí ČR.

Ve své nové Koncepci rozvoje kapitálového trhu se jednak chystá na ochranu drobných investorů, zároveň chce ale motivovat firmy, aby podobné financování využívaly a rozhýbaly jím i místní kapitálový trh. Za trošku jiný konec to bere ČNB, která se snaží omezit okruh investorů, kteří si budou moct dluhopisy nakoupit.

Buďme rádi, že je máme. S velmi nízkými výnosy státních dluhopisů, rekordně nízkými výnosy z nemovitostí a akciemi oceněnými nad dlouhodobým průměrem totiž může pár dobře vybraných korporátních dluhopisů přinést solidní zisk a pokořit tak ostatní aktiva. Měřítkem rizika je samozřejmě výnos a v tomto odvětví se vyplácí nebýt chamtivý.

To znamená neporovnávat jednotlivé nabídky jen podle výnosu. Dluhopis není spořicí účet, leckdy tady méně znamená více.

Hanění trhu korporátních dluhopisů tak rozhodně není na místě. Jen je třeba nebrat je jako garantované produkty, a to ani ty zajištěné. Zástava mnohdy nepokrývá celou emisi, nebo je složitě zpeněžitelná.

Zajištění mateřskou společností emitenta nemusí fungovat vůbec. Naopak dluhopisy zajištěné nemovitostí v hodnotě přesahující velikost emise jsou komfortním investičním nástrojem i pro konzervativního investora.

Na západ to navíc máme ještě daleko. Dluhopisové financování firem je tam mnohem rozvinutější a obchodování s nimi na západoevropských trzích dělá z těchto nástrojů velmi likvidní způsob zhodnocení úspor. Kvalitní korporátní dluhopis nenajdete ležet na ulici ani na Facebooku. Zpravidla by vám ho měla nabídnout banka, investiční společnost nebo obchodník s cennými papíry. Ti totiž mají velký zájem na tom, emitenta si pořádně proklepnout a snažit se rozporovat jeho „exponenciální hokejkové“ business plány.

Samozřejmě že prudký růst úrokových sazeb by zapříčinil další defaulty na trhu. A s těmi také investoři musejí kalkulovat. Pojďme ale oslavovat každý splacený dluhopis stejně jako glosujeme Zoot a uvidíte, že spokojených investorů je na tomto trhu více než dost. Korporátní dluhopisy fungují a budou fungovat nadále. Nestahujte tak kalhoty, ať nejste nakonec jediným naháčem mezi spokojenými investory.

Autor: Tomáš Kálal, Senior portfolio manager Conseq Investment Management a.s.