Průzkum PMI hlásí, že růst aktivity v tuzemském zpracovatelském průmyslu v říjnu dále zpomalil a je nejpomalejší od listopadu 2016. Na tuzemský zpracovatelský průmysl, jenž je výrazně exportně orientován, dopadá ochlazení hospodářského růstu v eurozóně. Tuzemský zpracovatelský průmysl tak hlásí další zpomalení růstu nových objednávek včetně exportních, v obou případech zhruba na dvouletá minima.

Celkový PMI indikátor, mapující růst aktivity v českém zpracovatelském průmyslu, klesl v říjnu z úrovně 53,4 na 52,5, což je nejnižší úroveň za uplynulých 23 měsíců. Nejde ale o žádné překvapení: pokles PMI indikátoru byl očekáván, neboť na tuzemském průmyslu se projevuje zpomalení růstu průmyslové aktivity v eurozóně. Na evropský průmysl dopadá jak růst protekcionismu v globálním obchodě, tak nové emisní normy pro automobilky a řada další faktorů, jež ve svém důsledku vedou k růstu rizik či nejistot. Z PMI průzkum je patrné, že tuzemští výrobci nejsou příliš optimističtí ani ve výhledu do dalších měsíců.

Zpomalování růstu aktivity ve zpracovatelském průmyslu hlásí i eurozóna a výraznější zlepšení v závěru letošního roku asi nelze čekat, což platí i pro středoevropský region.

Za připomenutí jistě stojí, že průzkumy PMI od počátku letošního roku signalizují zpomalení tempa růstu aktivity ve zpracovatelském průmyslu i v eurozóně. Pro samotný říjen pak PMI průzkum za eurozónu hlásí pokles nových objednávek ve zpracovatelském průmyslu, včetně exportních, a není divu, že se tyto nepříznivé tendence přenášejí i do tuzemského zpracovatelského průmyslu.

Hospodářský růst v eurozóně letos zpomaluje, tato tendence se ve třetím čtvrtletí dále prohloubila a první signály za letošní závěrečné čtvrtletí zatím nenaznačují zlepšení. Česká ekonomika se vzhledem ke svým hospodářským vazbám na eurozónu nemůže dopadům zpomalení tamního hospodářského růstu vyhnout, stejné konstatování ostatně platí i pro další ekonomiky středoevropského regionu.

Na průmyslovou aktivitu v Evropě má rušivý vliv řada faktorů: mimo jiné růst bariér v mezinárodním obchodě, dopad nových emisních norem na automobilky, slabší hospodářský růst v některých rozvíjejících se ekonomikách anebo nejistoty související s Brexitem. Vliv některých faktorů sice postupně vymizí (například nepříznivý vliv emisních norem na automobilky), nicméně pro samotný závěr letošního roku zřejmě žádný výrazný posun směrem k lepšímu čekat nelze a zprávy z průmyslu tak budou i nadále ve směru pomalejšího růstu aktivity. Případná eskalace napětí v globálních obchodních vztazích by vedla k dalšímu zkomplikování situace i v roce 2019.

V kontextu dat, jež přicházejí jak z tuzemského průmyslu, tak z eurozóny, se nelze divit, že se koruně momentálně nedaří posílit.

V prostředí slabšího růstu je naopak otázkou, nakolik by bylo výraznější posílení české měny vůbec žádoucí.
Fundament české ekonomiky a stejně tak vývoj úrokových sazeb ČNB sice hovoří ve prospěch silnější koruny, zisky české měny ale budou zřejmě pozvolnější, než co se čekalo ještě před několika málo měsíci.

Autor: Radomír Jáč, hlavní ekonom Generali Investments CEE