V dnešním tématu přeskočíme to, jakým způsobem si rezervu vytvářet, kam si ji odkládat, případně s jakou intenzitou si ji tvořit a vrhneme se rovnou do okamžiku, kdy už máme potřebnou sumu pohromadě.

Výše rezervy

První otázka se týká absolutní výše “ideální” rezervy. Nabízelo by se říci, že rezervy mají být co možná nejvyšší, protože nevíme, co nás kdy v životě může potkat. Dopady těch nezávažnějších věcí jako je smrt v rodině či dlouhodobé zdravotní problémy by mělo řešit primárně pojištění, tím se však dnes zabývat nebudeme.

Pod pojmem rezervy jsou myšleny především finanční prostředky, které by nám měly být po ruce, když se nám v rodině nebo domácnosti děje něco ne/předvídatelného, ne/čekaného. Často totiž mluvíme o něčem nepředvídatelném, ale jak “nepředvídatelné” je například to, že budeme potřebovat na zimu přezout auto do zimního obutí? Nebo že se nám dříve nebo později rozbije pračka? Nebo že se jedenkrát či dvakrát ročně prostě objeví věci, které často opomíjíme započítávat do pravidelných měsíčních výdajů? Stejně tak můžeme mít někdy chuť si prostě pořídit nebo zažít něco, co standardně neděláme. Při bližším zamyšlení pak opravdu zjistíme, že většina těch věcí je naprosto předvídatelná, tedy že dříve nebo později se budou týkat každého z nás. A u každého se jejich podoba samozřejmě liší (každý máme jiné gumy, pračku, nároky na zážitky)

Proto nemluvme o absolutní výši rezervy jako takové, ale spíš o jejím poměru k našim pravidelným příjmům. Je totiž většinou známo, že pokud má člověk dlouhodobě pravidelný příjem, pak si k němu dokáže nastavit i svůj životní styl. Stejně tak i styl “finanční”.            

Výši rezervy tedy vztahujme k průměrnému, např. ročnímu nebo měsíčnímu příjmu. Dle obecných definic by rezerva měla být držena ve výši 3 - 12 průměrných měsíčních příjmů a měla by být tím větší, čím je větší zodpovědnost dotyčného držitele rezervy.

Co tím myslíme? Že pokud jste jednotlivec, bez závazků, bez rodiny, žijící v podnájmu, pak nutně nepotřebujete držet 12 měsíčních příjmů jako rezervu a můžete tedy své finance více rozprostřít na jiné, střednědobé nebo dlouhodobé cíle. Ale pokud máte rodinu, manželku na mateřské dovolené, hypotéku na dům a celý rodinný rozpočet stojí na tom, co každý měsíc vyděláte v zaměstnání nebo v podnikání, pak je potřeba se co nejvíce směřovat k té vyšší hranici, tedy alespoň 12 měsíčních příjmů.

Kam s nimi

Základem pro rozhodnutí, kam uložit své finanční rezervy, by mělo být především zohlednění několika základních parametrů. Prvním z nich je likvidita, tedy relativně rychlá dostupnost prostředků, bez dlouhých čekacích nebo výpovědních lhůt. Dále pak přehlednost, tedy abychom mohli kdykoliv zkontrolovat výši našich rezerv. V neposlední řadě by měly být prostředky ochráněny od inflace.

Výše uvedené parametry zcela určitě splňuje několik finančních produktů napříč finančním trhem. Mezi ty nejzákladnější patří především nepřeberné množství spořících účtů nebo různorodých konzervativních podílových fondů. Který z těchto nástrojů by se hodil zrovna pro Vaší konkrétní situaci, to je otázka na Vašeho finančního poradce.

Autor: Jiří Hák