Dvě největší rizika pro evropskou ekonomiku, tvrdý Brexit a světová obchodní válka, v posledních dnech doznala podstatných změn. K lepšímu v prvním, k horšímu ve druhém případě.

Britská premiérka konečně udělala to, co již dávno měla – degradováním Ministerstva pro opuštění EU na domácí přípravné práce pro případ chaotického exitu (zásobování léky, potraviny) přebrala zodpovědnost za jednání o Brexitu s EU. Snad tím konečně udělala čáru za diverzními aktivitami brexitářských jestřábů (Davis, Johnson atd.) a za rozpolceností konzervativců, která způsobila jak referendum, tak to, že EU doposud s Británií nic smysluplného nemohla dojednat.  Mnohem důležitější však je to, k čemu přebrání velení hned vedlo. V plánu legislativních prací k dohodě o vystoupení, zveřejněném 24. července, v článku 60 doslova stojí: „V den odchodu bude Zákonem o odchodu z EU (ZEU) zrušen Zákon o evropských společenstvích (ZOS) z roku 1972. Protože však bude nevyhnutelné, aby během implementační periody platilo v Británii právo EU, bude novelou odsunuta platnost zrušujícího ustanovení do konce prosince 2020“. Jinými slovy, odcházíme, ale zůstáváme. 

Ignorujíc nesmírný amatérismus vlády (datum, kdy ZOS přestane platit a které chce teď odsunout, si před měsícem (!) vláda do textu ZEU pod tlakem radikálů a navzdory odporu Sněmovny lordů sama napsala) je zřejmé, že na vládu konečně doléhají v dálce se črtající obrysy chaotického Brexitu (Brexitu bez dohody). A je stále více pravděpodobné, že výsledkem všech těch odkladů, přechodných a implementačních období bude to, co v Británií označují zkratkou BINO – Brexit in name only („Brexit jen dle jména“).

Na opačné straně Atlantiku jdou věci k horšímu. Americký prezident si vzal telefon do ruky a na Twitteru oznámil světu, že „cla jsou nejlepší“. A i když Trump s Junckerem ve středu vyhlásili příměří v doutnající obchodní válce a domluvili se, že se odstraňování bariér budou dále věnovat, vzhledem ke stavu jednání o TTIP a vzhledem k podstatě věci není moc důvodů věřit, že „líbánky“ budou trvat déle než pár dní. Problémem je, že není na čem se domluvit – cla jsou na obou stranách Atlantiku nízká (vážený průměr kolem 3 %), chlorovaná kuřata a geneticky modifikované potraviny v EU nikdo nechce a Američané svá vysoká cla na dovoz lehkých nákladných vozidel (kam patří většina toho, v čem se za oceánem vozí) také asi nebudou chtít položit na oltář dohody. Nejjasnějším důkazem, že Trump dohodu ve skutečnosti nechce, a nejzlověstnějším znakem, že obchodní válka teprve začíná, jsou však jeho nedávná vyjádření. V odkazu na akciový trh prohlásil, že „si hrajeme s penězi banky, že jo? Jsme přece 40 % nahoře“.  Jinými slovy, Trump věří, že růst akciových trhů mu dává znamení, že obchodní válku Amerika hravě unese, a že může cokoliv, protože i kdyby se trh sesunul, jsou to přece volné peníze, se kterými může riskovat, jak se mu zachce. Což je od amerického prezidenta věc naprosto neslýchaná a bohorovností připomíná snad jen očekávání jednoho v Rakousku narozeného poddůstojníka v jeden pozdní červnový den roku 1941.

Ne ne, pro Trumpa je celé cvičení o zahraničním obchodě představením pro voliče, které má budit dojem, že pro ně něco dělá, nehledě na to, že ve skutečnosti situaci nezlepšuje, nýbrž zhoršuje. Volby jsou přece už za přibližně dva roky.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management, a.s.