V minulosti stejně tak jako v budoucnosti se budou solidní měny a peníze vyznačovat následujícími vlastnostmi. To nejdůležitější však spočívá v tom, že se musí jednat o reálný statek, který je širokou vrstvou účastníků trhu pokládán za hodnotný a to ještě před tím, než se tento statek stane penězi. Dále musí být tento statek stvořen přírodou, aby nemohl být vystaven lidské svévoli. 

Těchto šest vlastností určuje kvalitu měny/peněz:
- omezenost v množství
- dělitelnost
- trvanlivost
- fungibilita
- konkurence
- uchovatel hodnoty

Řekněme si něco o omezenosti množství peněz.

Pokud nějaký statek není přirozeným výskytem omezen co do množství nebo je-li uměle rozmnožitelný či falšovatelný, pak je takový statek nevhodný pro funkci kvalitní měny, neboť nemůže plnit roli uchovatele hodnoty. Z logiky věci vyplývá, že volnou rozmnožitelností bude časem tento statek ztrácet svou hodnotu. Omezenost každého statku či zdroje jeho přirozeným výskytem tedy zajišťuje z dlouhodobého hlediska, že takový statek časem nabude na hodnotě, nikoliv že ji bude časem tratit. Bude tedy plnit funkci uchovatele hodnoty, pokladu.

Druhou klíčovou vlastností statku, který má sloužit jako kvalitní peníze, je jejich dělitelnost. Musí mít schopnost rozdělit se na menší díly bez ztráty hodnoty. Tuto vlastnost například postrádá jinak velmi omezený a hodnotný diamant. Jeho rozdělením na menší části je zničena jeho celková hodnota. Jiným slovy 6 menších diamantů vniklých rozdělením většího by nemělo v součtu stejnou hodnotu jako původní diamant – došlo by tím ke ztrátě části hodnoty. Vlastnost dělitelnosti v dnešním technologicky profilovaném světě poněkud pozbývá na významu, přesto je důležitá z důvodů fyzického dodání, které nabývá na významu zejména v obdobích systémových krizí.

Pravé peníze musí obstát v souboji s časem a jinými tvrdými okolnostmi. Proto je trvanlivost další klíčovou vlastností kvalitní měny. Kdo by chtěl být zaplacen penězi, které se časem „vypaří“, zničí nebo jinak opotřebují?  Kvalitní peníze musí být předatelné v nekrácené podobě z generace na generaci.

Další nezbytnou vlastností kvalitních peněz je jejich fungibilita. Co to znamená? Jedná se o zaměnitelnost daného statku s ostatními statky stejného druhu. Příkladem fungibility by mohla být zlatá mince – třeba Vídeňský filharmonik 1 unce. Každá taková mince je posuzována jako stejnocenná. Statky s touto vlastností usnadňují směnu a obchodní procesy.

Skutečné a pravé peníze mohou vzniknout jen potud, pokud o volbě statku, který se má stát penězi rozhodnou samotní účastníci trhu. Konkurence je tedy další nutnou podmínkou vzniku kvalitní měny.

Veškeré systémy se zákonem stanovenou měnou vedly vždy k jejímu zneužívání. To je dáno tím, že vláda určuje, který kus papíru smí být používán jako peníze. Jedná se o státem přikázanou a vnucenou měnu. Zneužívání tohoto privilegia státem vedlo nesčetněkrát k tomu, že úspory obyvatelstva časem ztratily svou kupní sílu. Jen ve 20 století zažil svět více než 50 hyperinflací s totálním zhroucením státní měny.

Solidní peníze musí tedy dávat svému držiteli záruku, že si v budoucnu za ně koupí přinejmenším stejnou nebo větší kvalitu a kvantitu. Solidní peníze jsou uchovatelem dnešní kupní síly do budoucnosti.

Sečteno a podtrženo, není věcí náhody, že zlato a stříbro po tisíciletí obstály ve své monetární funkci - tedy jako kvalitní peníze, ke kterým lidé utíkají právě v dobách selhání státu ve smyslu zneužívání privilegia zákonem vnucené měny. Právě vzácné kovy splňují všechny esenciální požadavky na kvalitní peníze, vedle kterých se současné peníze (Fiat Money) nemohou kvalifikovat ani jako špatná alternativa. Očividný kontrast mezi nimi dává vzpomenout na výrok Norma Franze: „Zlato je peníz králů, stříbro peníze gentlemanů, směna je penězi sedláků a dluhy jsou peníze otroků.“

Tento krátký vhled má posloužit jako podnět k zamyšlení. Proč tu dnes jsme, kde jsme? Před námi se tyčí hora dluhů, kterou lidstvo ještě nikdy ve svých dějinách nevidělo. Pomocí stále většího přerozdělování státem a stupňující se zátěže produktivní populace dochází k vyvlastňování zejména střední vrstvy obyvatelstva skrytým a lstivým způsobem pomocí inflace.

Na samotný závěr připomeňme slova bývalého šéfa americké centrální banky Alana Greenspana, který ještě v dobách před nástupem do funkce guvernéra FEDu napsal v roce 1966 ve své stati „Zlato a finanční svoboda“ následující slova: „Je to podlé tajemství, které stojí za démonizací zlata reprezentanty blahobytného státu. Státní zadlužení je jednoduše řečeno mechanismus ke skrytému zcizování majetku. Zlato brání tomuto záludnému procesu. Zlato ochraňuje vlastnická práva. Kdo to jednou pochopil, pro toho už není těžké rozumět tomu, proč jsou propagátoři blahobytného státu proti zlatému standardu*.“

*Zlatým standardem byl nazýván systém, ve kterém byly státem emitované peníze kryty zlatem a za zlato směnitelné. Tento systém byl zrušen v roce 1971 jednostranným vypovězením smluv výnosem amerického prezidenta Nixona.

Zdroj: Část článku Claudia Grasse přeložil a komentářem opatřil Ing. Zdeněk Ďuriš, EKKA-Gold