Blíží se druhé zasedání ČNB po ukončení intervenčního režimu a s ním tak znovu vyvstává otázka, co můžeme čekat. Ačkoliv budoucnost nejistá je, zcela ve tmě nejsme.

Minulý týden totiž trojice bankéřů (Tomšík, Mora, Rusnok) na různých místech nezávisle od sebe přiznala, že jsme už zase v klasickém módu české měnové politiky, tj. v módu „slib stačí, trh pochopí“. Jak to funguje? ČNB v prognóze namaluje růst sazeb – naposledy v květnové prognóze čtyři zvýšení v příštích 18 měsících. Trh to vezme vážně (aby také ne, když je všude kolem výnosová mizérie a v okolních zemích se k růstu sazeb nikdo nechystá) a koruna posílí. ČNB pak přispěchá s komentářem, stejně jako trio Tomšík, Mora, Rusnok, že pokud to takto půjde dál, růst sazeb bude menší, než očekává prognóza, protože posilující koruna přece tlumí dovozní ceny, a tedy inflaci.

Toto určitě na čtvrtečním zasedání zazní – a pokud se tak stane s dostatečnou rázností, koruna se podívá na slabší úrovně.

Mnohem větším otazníkem je, jak se (zda vůbec) ČNB vymezí vůči prognóze inflace z května, a tím pádem vůči prognóze růstu sazeb. Důvodů, proč by měla, a to směrem k pozdějšímu růstu sazeb, je totiž několik.

Měnově-politická inflace ve druhém čtvrtletí květnovou prognózu (v průměru 2,5 %) určitě podstřelí - v dubnu a květnu byla totiž inflace 2,3 % a ani červnová nebude vyšší. Dynamika poptávkové inflace (v hantýrce ČNB tzv. korigované inflace bez pohonných hmot) po určitém urychlení ve 4. čtvrtletí minulého roku a prvním čtvrtletí letošního roku nyní zpomaluje. Minulý rok byla touto dobou meziroční poptávková inflace na svém minimu (1-1,1 % mezi dubnem a září), nyní je nejspíš na svém maximu a ve 4. čtvrtletí velmi pravděpodobně klesne, a to citelně pod 2 %.

Dovozní ceny spotřebitelského zboží v lednu až dubnu klesly kumulativně o více než 1,5 %. Je to logické -  jádrová inflace v Eurozóně, tj. u našeho největšího obchodního partnera, je už řadu let neměnná kolem 1 %, jakkoliv někteří němečtí politici už pár let kvůli ECB malují na zeď hyperinflaci.

A začtvrté, výrazně zpomalují světové ceny potravin. Toto je důležité, protože právě ceny potravin byly podstatným faktorem růstu české inflace: zatímco v prvních 5 měsících roku 2016 přispívaly k růstu celkové české inflace v průměru -0,1 p.b., v prvních pěti měsících letošního roku o +0,9 p.b. Decelerace tempa jejich růstu se tak nutně nakonec projeví i v českých cenách, nejvíce v posledním čtvrtletí tohoto roku.

Zatím to tedy není vidět, ale čeká nás desinflační podzim. Nevím, zda to ČNB uzná již nyní, ale i kdyby ne, nejpozději v listopadové prognóze před inflační realitou pukrle udělá.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.