Inflace zůstává pod prognózou ČNB, květnový růst spotřebitelských cen nicméně překonal očekávání trhu. Inflace v dubnu vzrostla z 2,0 na 2,4 %, přičemž tahounem meziroční růstu spotřebitelských cen byly především potraviny a alkoholické nápoje (zde odezněly jednorázové velikonoční slevy), k dalšímu nárůstu zřejmě došlo také u jádrové inflace.

Ceny pohonných hmot naopak působí ve směru zmírnění meziroční inflace, což vzhledem k vývoji cen ropy není překvapivé a pohonné hmoty budou inflaci tlumit i v dalších měsících.

Celková meziroční inflace by se měla okolo stávající úrovně držet i v červnu, pro druhé pololetí ale očekávám postupné zmírňování růstu spotřebitelských cen a v závěru letošního roku bude inflace atakovat úroveň 2 % a dost možná pod tuto úroveň klesne.

Za celý letošní rok odhaduji průměrnou inflaci na úrovni 2,2 % (loni průměr činil 0,7 %).

ČNB čekala květnovou inflaci na úrovni 2,6 %, čili skutečný výsledek je o 0,2 procentního bodu nad prognózou centrální banky. Nicméně, 0,2 procentního bodu nad prognózou ČNB byla již dubnová inflace, květen tak v tomto směru nic moc nového nepřinesl.

Pro úvahy bankovní rady o dalším směřování měnové politiky je důležitý vývoj inflace, kde celková inflace je mírně pod prognózou ČNB, zatímco jádrová inflace je momentálně naopak mírně nad odhady centrální banky. Dalším důležitým ukazatelem je růst mezd, jenž v prvním čtvrtletí překonal očekávání ČNB. Do třetice, klíčovou roli hraje také kurz koruny. Ta momentálně atakuje úroveň 26,25 za euro a ČNB je s kurzovým vývojem nepochybně spokojena. 

Napříč střední Evropou je patrný trend, kdy celková inflace v průběhu letošního jara klesla ze svých novoročních maxim, avšak jádrová inflace se postupně zvyšuje.

Platí to jak o české ekonomice, tak o Maďarsku či Polsku. Na jádrové inflaci se projevuje růst domácí poptávky a obecně vysoké využití kapacit v dané ekonomice, zejména pak na trhu práce. Jednotlivé centrální banky pak celou situaci interpretují rozdílně, přičemž vliv zde má jak úroveň inflačního cíle, tak obecně nastavení měnové politiky té které centrální banky. Maďarsko i Polsko mají vyšší inflační cíl, než je tomu u nás, a také měnově-politické úrokové sazby jsou tam na vyšší úrovni. Ani Maďarská MNB, ani polská NBP proto neuvažují o zvýšení svých úroků. Pro letošní rok chtějí stabilitu a obě centrální banky naznačují možnost neměnných úrokových sazeb i pro rok 2018. Oproti tomu prognóza ČNB předpokládá zvýšení úroků již v letošním třetím čtvrtletí. Úroky ČNB jsou totiž blízko nule, čili mnohem níže než v Maďarsku či Polsku, a také dvouprocentní inflační cíl ČNB je nižší, než je tomu v případě maďarské centrální banky (3,0 %) či v Polsku (kde cíl činí 2,5 %). 

ČNB má do značné míry volné roce. Její vlastní prognóza argumentuje ve prospěch růstu úroků v letošním druhém pololetí; vývoj inflace napříč Evropou, implikace pro měnovou politiku v eurozóně a taktéž vývoj kurzu koruny naopak naznačují, že ČNB nemusí se zvýšením svých úroků spěchat.

Zvýšení úroků ke konci letošního roku tak nemůže být vyloučeno, osobně ale vnímám řadu argumentů pro stabilitu úroků ČNB v roce letošním a jejich první zvýšení až v průběhu jara roku 2018.

Autor: Radomír Jáč, hlavní ekonom Generali Investments CEE