To, že volební rok s sebou vždy nese zvyšování výdajů, je prostě neúprosná logika volebního cyklu a daň za demokratické střídání se vlád po relativně krátkém čase. I letos se tak vláda činí. Dobrá zpráva je, že její letošní nápady jsou ve srovnání s nápady minulých vlád (např. rok 2006) přece jenom o něco rozumnější (vzpomínáte na pastelkovné?). Ta horší pak je, že jde stále o vládu, která nemá žádnou koncepci rodinné či důchodové politiky, a že s daněmi zachází zcela nepředvídatelně.   

Je jasné, že s rostoucími příjmy rozpočtu se v českých končinách nebude vytvářet rezerva na horší časy nebo co nejvíce snižovat zadlužení státu, a to ani s ministrem, který finance státu už 4 roky údajně řídí jako firmu. Ale z jakého důvodu se má na štědřejší měnit způsob valorizace důchodů, když je systém už tak dlouhodobě neudržitelný a učet důchodového pojištění je v deficitu? Jinými slovy, proč nikdo neřeší, co se stane s nezaměstnaností, klíčovou determinantou příjmů důchodového účtu v průběžném systému, když se tato z momentálně nejnižší úrovni v EU zvýší? A co se stane za patnáct až dvacet let, když se k reformě průběžného systému nikdo moc nemá?

V rodinné politice se to také hemží nesystémovými, byť na první pohled líbivými opatřeními. Povinná týdenní dovolená otce po narození dítěte je jistě milá, proč ji ale má oktrojovat stát? Týden s dítětem dlouhodobě nepomůže, jeho narození lze čekat a lze si vzít dovolenou: dva až tři krát za život to přece musí jít i za cenu čerpání dovolené. Nebude spíše stát platit regeneraci otců znavených oslavou příchodu potomka?

Pokles odvodů pro rodiče vícečetných dětí je, jako v minulosti růst porodného, dalším příkladem toho, jak si stát kupuje něco, co může mít zdarma. Ministerstvo práce si od návrhu prý slibuje vyšší porodnost, což je zdárný příklad odtržení od reality: skutečně si někdo na ministerstvu myslí, že 6,5 % úspory na odvodech sociálního pojištění bude motivovat někoho k tomu, aby si místo žádného potomka pořídil potomky čtyři? I z padesátitisícového platu je roční úspora ve srovnání s náklady na 4 děti zanedbatelná.

Alespoň trochu dobrou zprávou pak je, že se i živnostníkům vrací možnost odpočtu nezdanitelné částky na děti. Tu jim vzala minulá vláda (děti OSVČ jsou zřejmě jiné než děti zaměstnanců…) jako kompenzaci za svou ideologickou impotenci z pozice pravice zrušit paušály, které se jako inovace díky komoditizaci účetnictví už přežily. Nová vláda jim tyto odpočty sice vrací, nicméně výměnou za další snížení paušálů (na 1 mil. Kč). Kde chybí odvaha, nastupuje věčná a nepředvídatelná změna…

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.