Tak konečně oslabilo euro, když se proti dolaru dostalo na letošní minimum (pod 1,18) a společně s oslabením koruny proti euru se tak dolar pro ty, co se letos v létě chystají do dolarových destinací a s nákupem zeleného platidla otáleli, prodražil.  Důvody pro tento vývoj jsou v zásadě dva.

Zaprvé, zpomalení růstu v Eurozóně společně s přetrvávající velmi nízkou inflací. Dle předběžných dat evropská ekonomika v prvním čtvrtletí zpomalila, a to celkem výrazně, když růst dosáhl pouze 0,4 % q/q. Byla to hlavně „zásluha“ Německa, jehož růst zpomalil na italské tempo (0,3 % q/q); podobně rostla i Francie. Slabý růst doprovází slabá inflace. Jádrová inflace v celé Eurozóně v dubnu poklesla na 0,7 %, a i když celková inflace zůstala na 1 %, i tak je to hluboko pod cílem ECB. Poslední růstový a inflační vývoj tak zvyšuje pravděpodobnost, že ECB prodlouží program kvantitativního uvolňování, a v každém případě znamenají, že utažení měnové politiky je v nedohlednu. Na rozdíl od USA, kde je další zvýšení sazeb na spadnutí.

Zadruhé, po měsících klidu se opět připomenula politika. V Itálii si na vládu minulý týden ťukli Luigi di Maio (Hnutí 5 hvězd) a Matteo Salvini (Liga severu), což je přesně kombinace, které se trh již od březnových voleb obával. A ačkoliv z prohlášení ohlašující dohodu obou subjektů zmizely největší excesy obsažené v prvních verzích (požadavek na odepsání 250 mld. eur italského dluhu Evropskou centrální bankou, nostalgické volání po „před-maastrichtských“ dobách, pro-ruská orientace, kombinace nižších daní a vyšších výdajů (…) či rušení penzijní reformy z let 2011-12 zůstaly. A navíc to, že něco nebylo explicitně napsáno, neznamená, že si to vládní členové nemyslí. Není divu, že italské desetileté dluhopisy hranicí 2 % lehce prolétly.

Co to znamená pro euro v dalších měsících? Že ještě je kam padat. Italská politika se hned tak nezlepší, a pokud je historie indikátorem, největší hlouposti jsme ještě neviděli.  K tomu je třeba přidat fakt, že koncem léta končí další záchranný balíček Řecku, což znamená, že i tam nás čekají horké časy. Předstihové indikátory v Eurozóně neukazují na urychlení růstu a trh práce se zlepšuje tak pomalu, že inflační tlaky nevytvoří ještě pár let.  Jinými slovy, eurodolar za 1,15 je nadále mým letošním cílem. A kolik bude stát dolar korun, závisí jen na tom, zda se zdejší spekulanti rok po intervencích zbaví představ, že koruna bude dále nonstop posilovat.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.