Stát v prvním čtvrtletí hospodařil s přebytkem 16,3 mld. Kč, hlásí hrdě Ministerstvo financí. Na první pohled výborná zpráva, kterou, pokud náhodou odstartuje předvolební kampaň před předčasnými volbami, určitě několikrát uslyšíme.  Bohužel při zevrubnějším ohledání – a při ignorování, že přebytek v prvním čtvrtletí není nic zvláštního (v posledním čtvrtstoletí měla ČR přebytek v lednu až březnu celkem 16 krát) - zjistíme, že král je, když už ne nahý, alespoň hodně spoře oděný. A že na to, abychom březnový rozpočet mohli označit za dobrou zprávu, by přebytek musel být tak 3x vyšší.

Zaprvé, pokud přebytek očistíme o efekt peněz z EU, změní se v deficit. Malý deficit (5,3 mld.), ale přece jenom deficit. Což je v situaci – a to je zadruhé – ekonomického růstu, který dosáhl v nominálním vyjádření v prvním čtvrtletí letošního roku odhadem 7 % meziročně, výsledek celkem nelichotivý. Ekonomice se totiž vede jako dlouho ne a dá se očekávat, že v dalším roce, dvou zpomalí. Bohužel se však vláda – podobně jako domácnosti – chová způsobem, jako by dobré časy měly být na věčné časy, a nikdy jinak:  zatímco domácnosti v posledních letech snížily míru úspor na historické minimum, vláda obratem ruky utrácí všechno, co jí ekonomický růst přinese. A nejenom to – celostátní růst DPH o 13 % indikuje, že některá opatření, zejména EET, mají hmatatelně pozitivní přínos na výběr daní. Nic naplat, rozpočet je jen stěží vyrovnaný.

Problém není na straně příjmů (celostátní daňové příjmy vzrostly o 9 %, u centrální vlády pak o 8,3 %), nýbrž na straně výdajů. I pokud přehlédneme skutečnost, že výdaje drží krok s růstem příjmů, což směrem dolů určitě platit nebude, ignorovat jejich strukturu nelze. Výdaje totiž vzrostly o 26,5 mld. Kč (8,7 %), čtyři pětiny růstu však jdou na vrub běžným výdajům.  Vyšší platy ve veřejném sektoru, vyšší důchody, vyšší náklady na obsluhu dluhu (negativní sazby jsou tytam) atd. táhnou přebytek rozpočtu dolů – a vzhledem k mandatorní povaze těchto výdajů se nedá čekat, že se někdy změní.  

Vláda tak předvádí krajně nedbalou fiskální politiku. Mohli bychom se sice konejšit tím, že je to jen důsledek permanentní kampaně, kterou vede – pohled na vlády minulé nám však říká, že je to chování devíti z deseti vlád.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.