ECB na dnešním zasedání neoznámila žádné nové kroky ohledně nastavení měnově-politických nástrojů. Žádná nová vyhlášení ale ani nebyla očekávána: zásadní kroky v tomto ohledu ECB oznámila na svém zasedání koncem října, zejména pak snížení objemu nákupů aktiv na polovinu počínaje lednem 2018.

Pozornost se dnes soustředila na čerstvou prognózu z dílny ECB, jež je publikována každé tři měsíce. 

Předpokládalo se, že ECB zvýší odhad růstu ekonomiky a hlavní otázkou bylo, nakolik se vize silnějšího růstu HDP projeví ve výhledu inflace a v úvahách o střednědobém výhledu měnové politiky.

ECB skutečně výrazně zvýšila výhled HDP: zejména pro rok 2018 (výhled růstu byl zvýšen na 2,3 %, a to z 1,8 % očekávaných v zářijové prognóze), pro letošek byl výhled zvýšen z 2,2 na 2,4 %. Výhled inflace byla ale zvýšen méně výrazně: pro rok 2018 byl navýšen z 1,2 na 1,4 %, přičemž zmíněn byl v tomto ohledu zejména proinflační dopad vývoj cen potravin a ropy. Pro rok 2019 pak výhled inflace ponechán beze změny na úrovni 1,5 % a vůbec první prognóza ECB pro rok 2020 vidí průměrnou inflaci na úrovni 1,7 %. Vezmeme-li v úvahu, že ECB cíluje inflaci v oblasti mírně pod úrovní 2,0 %, tak lze konstatovat, že výhled inflace přinejmenším pro nejbližší dva roky zůstává nízko a sám o sobě ospravedlňuje ECB v jejím opatrném přístupu směřujícímu k velmi pozvolnému zpřísňování měnových podmínek v eurozóně.

Kurz eura reagoval na vyznění tiskové konference ECB a na její čerstvou ekonomickou prognózu mírným oslabením vůči dolaru. Dle mého názoru je taková reakce eura opodstatněná: na jedné straně je zde zpřísňování měnové politiky v USA, včetně růstu úrokových sazeb Fedu, na druhou stranu je zde opatrná ECB, u níž lze čekat první zvýšení úroků až v roce 2019.

Pro centrální banky ve středoevropském regionu nese čerstvá prognóza ECB dvojí poselství.

Jednak je zde optimismus na výhled hospodářské aktivity v eurozóně, jenž je v těchto dnech a týdnech patrný i na každém novém údaji z ekonomiky eurozóny. To je samozřejmě pro středoevropský region příznivé, neboť eurozóna je pro něj hlavním hospodářským partnerem. Situace v eurozóně by měla tlačit středoevropský region k silnému hospodářskému růstu i v roce 2018: a řada ekonomik v regionu, včetně té české, již operuje nad svým potenciálem a pokračující silný hospodářský růst vede ke vzlínání inflačních tlaků.

Tím druhým poselstvím ale je, že ECB pro nejbližší dva roky neočekává, že by se v ekonomice eurozóny měly projevovat výraznější cenové tlaky. Středoevropským ekonomikám by v tomto ohledu tedy neměl hrozit dovoz vyšší inflace z eurozóny a ECB samotná se pro rok 2018 drží svého scénáře opatrných krůčků při opuštění stávajícího režimu velmi uvolněné měnové politiky.

Každá ze středoevropských centrálních bank si v tomto ohledu najde na čerstvé prognóze ECB to svoje.

ČNB bude zřejmě soustředit pozornost na silný hospodářský růst a s ním související růst využití kapacit a inflačních tlaků v české ekonomice. Odpověď na otázku, jak hlasovat o úrokových sazbách na nadcházejícím zasedání (21. prosince) se z pohledu jednotlivých členů bankovní rady zřejmě pod dojmem čerstvých zpráv z ECB nijak měnit nebude. Každopádně je ale jasné, že sazby ČNB půjdou dále nahoru, z mého pohledu ale lze s nejbližších zvýšením úroků vyčkat na první měnově-politické zasedání bankovní rady v novém roce, tedy na počátek února 2018.

Maďarská centrální banka může naopak akcentovat scénář i nadále umírněných inflačních tlaků v eurozóně a celkově opatrného přístupu ECB, což pro maďarskou centrální banku samotnou znamená, že se může držet svého dosavadního přístupu, jenž preferuje uvolněné měnové podmínky.

Konečně pro polskou centrální banku může být vyznění zpráv z eurozóny argumentem pro stabilitu jejich vlastních měnově-politických nástrojů, což je také již dlouhou dobu oficiální linie tamních centrálních bankéřů.

Autor: Radomír Jáč, hlavní ekonom Generali Investments CEE